 |
| From rome 170309 |
Byl to včera lán cesty a spousta řečí k tomu. Tak dnes raději zvolna a zlehka. Vrátíme se pro začátek tam, kde jsme včera byli tak v půli cesty a místo rovně za nosem po ostijské cestě si vyšlápeneme na Aventin.
 |
| From rim2007 |
A ano, pokud to jinak nejde, ještě i u těch Úst pravdy se můžeme nejdřív zastavit. Ostatně, nahoře na kopci máme ještě jednu podobnou atrakci.
 |
| From rome 170309 |
Na kopce lozíme kvůli vyhlídkám, že. Z pahorků římských je většinou na co koukat, ostatně za chvíli uvidíme ještě něco jiného. Tady snad můžeme podotknout, že takhle zdálky vypadá snad i ten Altar della Patria poměrně snesitelně, nebo aspoň dekorativně.
 |
| From rome 170309 |
Přece jen sem jednu basiliku vnutím, podstrčím. Na Aventinu je jich na pětníku hned několik a samozřejmě skoro každá starobylá. Hájit se budu tím, že S Sabina je z nich patrně nejvýznamější a snad nejstarobylejší a též nejvíce zachovaná v relativně původní podobě. Jednu věc, obávám se, tyhle obrázky nezprostředkují. Totiž dojem prostého půvabu a nenápadné vznešenosti, které přinejmenším ve mně tyhle klasické basiliky vyvolávají. A to zdůrazňuju, říkám jako přesvědčený a zarputilý barbar ze severu velmi dobře zdomácnělý v naší barbarské gotice. Nu takhle nějak to tedy v pátém století na Aventinu postavili a tuším se na to dodnes dá koukat.
 |
| From rome 170309 |
Podívat se tam můžete taky na slavná cypřišová vrata z pátého století, zdobená dřevořezbami. Tuhle kupříkladu předpovězení Petrova zapření Krista.
 |
| From rome 170309 |
Jiná scéna. Patrně nejslavnější díl výzdoby, výjev Ukřižování Krista se mi nějak vyfotit nepovedlo. Zkuste se po něm na dveřích aspoň v jejich horní části podívat, je to jedno z nejstarších doložených vyobrazení svého druhu.
 |
| From |
Po pár krocích je tu další basilika, tentokrát sv. Alexia a Bonifáce. Jak vidíme, jsme na straně Aventina obrácené k Tibeře a Vatikánu. Za chvíli uvidíme, proč je to zajímavé.
 |
| From rome 170309 |
Dojdeme na jedno náměstí s basilikou sv. Anselma z Canterbury, která je sice pouhých sto let mladá, ale na Canterbury dneska ještě dojde řeč.
 |
| From rome 170309 |
Teď nás ale zajímá ten dům naproti, mimochodem sídlo řádu maltézských rytířů. Respektive jeho vrata.
 |
| From rome 170309 |
respektive asi nejprofláknutější, pardon nejslavnější, klíčová dírka v celém staroslavném městě Římě.
 |
| From rome 170309 |
Počítejte s tím, že si na tenhle pohled vystojíte přinejmenším kratší frontu a že se to skrz tu dírku fotí dost složitě. Ale za podívání to snad nakonec stojí. Mimochodem, v areálu té basiliky naproti najdete i obchod s produkty různých římských klášterů. Mimo jiné i tu čokoládu z Tre Fontane, kterou jsme si mohli dát za odměnu za včerejší štrapáci.
 |
| From rome 170309 |
Dnes si ale ještě menší špacír dopřejeme. Aventin je pěkné si nechat na pozdní odpoledne a pak se vydat opačným směrem, než jsme právě dívali a sejít dolů k Cirku Maximu.
 |
| From rome 170309 |
Tam nahoře je Palatinum se všemi těmi paláci a komnatami císařů. A sem se dívali na umění vozatajů v cirku. Inu i šírání Říma má své půvaby.
 |
| From rome 170309 |
Tak napůl mezi Aventinem a Palatinem je Celio a zrovna tady kostel sv. Řehoře Velikého na místě, kde bydlíval. Kampak je odsud vidět?. Inu kam oči dohlédnou a myšlenky napříč římskými staletím i doběhnou. A to bývá daleko, nebo to alespoň vydrží dlouho. 
Zrovna tady ale pozor. Taky byste se mohli zastavit až Canterbury. Jak říká častým používáním ošoupaná legenda, šel takhle jednou Řehoř po Foru a všiml si skupinky sličných otroků, importu z Anglie. „Non Angli, sed angeli“ řekl prý papež a brzy psal jistému mnichovi Augustinovi umístěnku kamsi na okraj vyhaslého impéria. Jaksi historicky i lidsky nejvěrnější je na celém příběhu zmínka o tom, že Augustin volky nevolky vyrazil, ale misijní zápal mu vydržel jen kousek od pobřeží. Vrátil se a zkusil vyklouznout, ovšem Řehoř nepovolil. Nu a pak ten příběh pokračoval od vylodění v Kentu přes založení prvního opatství a katedrály velmi, velmi dlouho. A snad proto, že je to příběh načatý s nadšením i pochybami v Římě, tak trvá. I když onehdy nabral směr, který se v Římě tedy nelíbil ani trochu.
 |
| From rome 170309 |
A když jsme u toho, ptát se vlastně odkud je kam z Říma vidět je snad trochu legrační. Někdo by mluvil o historické ironii, někdo jiný o historické spravedlnosti, ale tak či tak misionáři dnes už nutně nechodí jenom z Říma. Ta cesta je už nějaký čas obousměrná (a napadá mě, zeptejte se v Canterbury, co z toho občas vzchází a jak rázně umí dneska taková Afrika kázat) a zrovna tady na u Řehoře na Celiu zakotvily Misionářky lásky Matky Terezy. A časem za nimi z Indie doputoval i tenhle pomníček.
 |
| From rome 13 03 09 |
Nu římské šírání a římská noc. Pod tím si můžeme představit nebo prožít spoustu věcí. Z Aventina podél Cirku Maximu je to jen kousek k Tibeře a pak přes most do Trastevere, rázovitého Zátibeří. Nejsem si tak docela jist, jestli už tu dnes pomalu někdejší prosté, a ty nejpravější. Římany křtěné Tiberou nevyštípává turistický ruch, ale zrovna takhle večer je to příjemné a oblíbené místo k procházce nebo posezení.
 |
| From rome 13 03 09 |
Než se půjdete věnovat zábavě, nebo až si od ní budete chtít odpočinout, zkuste se podívat, jestli je ještě otevřeno v S Maria in Trastevere. Pokud se vám ještě hlavou honí obrázky šírání a úpadku Říma, tady byste si mohli pohrát s myšlenkou, jestli si vůbec lze Řím spojit s temnou nocí a pádem. Řím klesne, unaví se a ochabne. Ale trvá.
 |
| From rome 13 03 09 |
Možná řeknete, že pokud nějaké světlo zbylo, vydalo to na hromičku nebo dvě. Přít se nebudu, leda o to, že bylo v Římě dosti svítidel, před kterými člověk mhouřil oči, raději.
 |
| From rome 13 03 09 |
A v jednom se shodneme, když zajde slunko, ještě není důvod jít jen kvůli tomu spát. Rozhodně ne v Římě, natožpak v Trastevere.
