Posláno autorem: gkch | Srpen 26, 2008

X. Od korene ke kvetu aneb Canterbury

Dnes vecer pri nesporach v katedrale nikoho nezabili. Ostatne predokladam, ze vyjma onoho temneho prosincoveho dne roku 1170, kdy ve sve vlastni katedrale pod meci vrahu zemrel arcibiskup Thomas Beckett se podobnych nepristojnosti v hlavni anglicke svatyni mnoho nestalo, pokud vubec nejaka.

V katedrale jsem svou navstevu Canterbury zacal i skoncil. Nejprve jsem si ji po turisticku prohledl a potom jsem se vratil vecer, abych se po krestansku zucastnil prave nespor – po anglikansku Evensog. Nadhernym chorem katedraly se nesly zpevy utrechtskeho domoveho sboru a me tak napada, ze to muselo znit mile a duverne zname i Cernemu princi a vsem dekanum, arcijahnum, arcibiskupum a vubec vsem, kdo v ni odpocivaji. Mnozi z nich tu totez Manginificat nebo Nunc dimitis zpival treba prave v te chorove lavici, kde jsem prave sedel. A taky si myslim, ze nekde za hlavnim oltarem a tedy trochu stranou shromazdeni mu ze skrytosti predsedal samotny arcibiskup Thomas, at uz na tech povestech, ze jeho kosti v ni kdesi prece jen odpocivaji neco je nebo neni. I kdyz ma sve predni misto ve vecnem nebeskem choru na svou katedralu jiste nezapomina., i kdyz byl po nejakou dobu ve sve vlastni cirkvi i kostele vyhnancem – jako obycejne za to mohl Jindrich VIII.

Z navstevy v Canterbury si ale odnasim jeste jeden pro mne trochu novy a dulezity obraz. Je totiz jedna vec znat nejaky historicky fakt a jina ho videt primo na miste. Myslim tim na misto Canterbury v anglickych dejinach. Odsud zapocala jeji uplna christianizace. Nezacala ovsem z dnesni katedraly, ale z opatstvi kousek na vychod od ni. To se povedlo Jindrichovi a dalsimi pozdeji znicit prakticky uplne a troskam se slusneho zachazeni odpovidajici jejich historii dostalo vlastne az v 19. stoleti.  Prestoze jsou ruiny skrovne, English Hereitage je umi dobre presentovat a jejich historii solidne priblizit. Nejvymluvnejsi pak prece nakonec je, s cesrstvymi informacemi o historii a velikosti mista, pohled pres travnatou plochu a tu a tam dochovane zbytky zdiva kolebky anglickeho krestanstvi k hlavni vezi katedraly. Svatyne, jiz patrilo, diky mucednikovi Beckettovi ve sve dobe misto hned po Bozim hrobe v Jerusaleme a hrobech apostolu v Rime a Compostelle.  Z korenu vyrazil uzasny strom se skvelymi plody a pres vsechno nasilne trhani a presazovani pusboi nadale uzasne. Ovsem cim blize kmenu, tim vic.  A at uz se dnes v anglikanskem spolecenstvi deje cokoliv, doufam, ze od kmene stale tkviciho v Canterbury se jednou obnovi a s nimi i jednoznacejsi a viditelnejsi spojeni s koreny sahajimici az do Rima, ktery poslal Augustina, ktery pak zalozil ono opatstvi, ktere dalo behem casu vzejit i katedrale.

A uplne posledni poznamka. V jednom z predchozich prispevku jsem tusim  pouzil v souvislosti s katedralami obrazu vlajovkych lodi v kameni, i kdyz jsem ho nevysvetloval. Pote, co jsem si dukladne prosel katedralu v Canterbury se ho budu drzet. Skutecne velka katedrala je opravdu vlajkovou lodi sveho mesta, nekdy i sve zeme a obcas i mnohem sirsiho spolecenstvi. V pripade Canterbury je to treti nejvetsi krestanska komunita vubec. Momentalne je sice hodne rozbourene a ponekud polamane. Ale o tom plati, co uz jsem napsal – cim dal od toho, co je a predstavuje Canterbury tim hure.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

Kategorie

%d bloggers like this: